U legendárního seatlleského labelu SubPop se před bezmála 18-19 lety daly do pohybu velké věci. Pod jejími křídly se tehdy mihly takové pilíře hudební historie jako Soundgarden, Sonic Youth, Melvins, Earth, nebo třeba Nirvana. Pokud si myslíte že je tohle vydavatelství dávno a navždy v propadlišti dějin, někde po cestě jste hodně zle odbočili. SubPop má ve stáji i dnes velice silná jména a některá mu dokonce přináši tučné zisky. Pro názornost jmenujme indie bandu The Shins, dále Band of Horses, Rogue Wawe, nebo písničkáře s vizáží motorkáře kříženého se Santa Clausem Sama Beama aka Iron and Wine. A o jeho nové, v pořadí třetí, řadovce The Shepherd's dog bude dnes řeč.Již od prvního okamžiku je jasné s kým máte tu čest. Iron and Wine se svým nezaměnitelným hebkým hláskem (pro někoho snad i zjevem) a poklidnou náladou písní, je dle mého názoru na hudební scéně naprostým originálem. Již úvodní tóny úvodní Pagan Angel And A Borrowed Car zcela jasně nastavují celou náladu alba a ukazují zpěváka v postoji pro něho tolik typickém, což jsou především sladkobolné písničky plynoucí v poklidném tempu vod řeky Colorado, které doprovází starý známý způsob vybrnkávání melodií na kytaru, zasněný zpěv a klasická paleta doprovodných nástrojů. Máte pocit, že jsem v poslední větě použil až moc synonym slova typický? I pokud to Vašemu zraku uniklo, můžete se vsadit, že u poslechu tohoto alba Vám budou podobné věci vyvstávat na myslí více než je zdrávo.
Ne že by bylo špatné dělat to co děláme podobně jako předtím, zvlášť když máme cit pro napsání silného motivu, který u tohoto projektu nikdy nechyběl a pokud jsme svým způsobem originální postavou, jinak často bolestně naklonovaného hudebního odvětví singer/songwriter...ale v současné záplavě podobné hudby už mohou být sluchové pohárky přemlsaných fanoušků mírně otupělé. Z jakési zamlžené letargie při poslechu tohoto alba Vás může vytrhnout skvělá Carousel s zefektovaným hlasem, Ressurrection Fern... a našlo by se takových vlašťovek více, ale troufám si tvrdit, že běžnému posluchači se může zdát tento poslední počin, s dlouhými tóny mexických kytar, se zamlženým riffem hlavní kytary a především se samotným hlasem hlavního vokálu, který zpívá jakoby za oponou, trochu uspávající.
Ale možná že tohle Váš případ není a dáte této řadovce šanci...za dvacátým rohem na Vás pak bude čekat odměna v podobě výborné produkce, promyšlených kompozicí, backvokálů a úžasného citu pro píseň...ale třeba taky ne.
Cením si na: 75%
Official web
Žádné komentáře:
Okomentovat