První dvě hodiny patřily pouze jemu. Údajně naservíroval 23 písní a ačkoliv může pozorný posluchač v jeho hudbě vyčíst určité stejné postupy, především vokálové s nimiž staví své silné refrény, jeho hudba nenudí a často z ní vystrčí růžky opravdový skvost. Pro mě osobně jde např. o skvělé písně Spálil jsem mosty, Kolik je slz ve tvém smíchu, Tanec duchů.
/Kolik je slz, ve Tvém smíchu
Kolik je slov, ve Tvém mlčení.
A když mluvíš to než v Tichu
ve Tvém vítej, slyším loučení.
Věř znám Ty chvíle, kdy slzy tečou
a znám, znám i moře, kam se vlévají.
A vím že přijdou a vím jak se vlečou
Jen Tvé mládí a oči Ty mě lekají./
Ve kterých nalézám velkou spoustu veršů, jimž vnitřně rozumím, se kterými se můžu ztotožnit.
/V hospodě zády stáli jsme v řadě
s očima k nebi a s rukou někde u pasu
dva mírně spití, jsme skrápěli kvítí
...
Ŕíkals mám splín
a spustil Kryla
nějakou báseň
.../
Úžasný a přesvědčivý je i v upřímných písních o své rodině, ze kterých tryská láska, pokora, ale i strach o budoucnost dětí.
Po dvou hodinách česko-anglických příběhů pak přišli na řadu hosté a s nimi přídavky od Gipsy Kings a jiných. Osobně už jsem byl z téměř dvou a půl hodinového soustředěného poslechu trochu unavený, takže závěr nad rámec regulérního hraní mě trochu zklamal. Přesto večer vyšuměl do příjemného posezení s přáteli.
Koncert se nepochybně zařadil mezi silné hudební zážitky nejen obsahem, ale i formou (výborný hlas a doprovod). Můžeme jen doufat, že časem Bohdan konečně něco nahraje...
Žádné komentáře:
Okomentovat