Bohdan Mikulka - Blues in My Soul - 7.3. 09 - Irish Pub Grand

Málokdy můžete o některém ze svých přátel, jehož znáte jako muzikanta, říci, že hudba,  kterou dělá, splňuje parametry doopravdy skvělé muziky bez výjimek. V mém rodném Bruntále je takových muzikantů hned několik. Tím pro mě nejsrdcovějším, nejopravdovějším, nejlidštějším...a zároveň hudebně nejvyspělejším je místní hasič, poutník a fotograf Bohdan Mikulka, kombinující ve své hudbě nespočet prvků. Žánrově se pohybuje především ve vodách kanadského folku/písničkářství a amerického blues, to vše s kvalitními texty "o lidech jež znám, o místech jež mám rád," jak Bohdan sám na koncertě prohlásil.

První dvě hodiny patřily pouze jemu. Údajně naservíroval 23 písní a ačkoliv může pozorný posluchač v jeho hudbě vyčíst určité stejné postupy, především vokálové s nimiž staví své silné refrény, jeho hudba nenudí a často z ní vystrčí růžky opravdový skvost. Pro mě osobně jde např. o skvělé písně Spálil jsem mosty, Kolik je slz ve tvém smíchu, Tanec duchů.

/Kolik je slz, ve Tvém smíchu

Kolik je slov, ve Tvém mlčení.

A když mluvíš to než v Tichu

ve Tvém vítej, slyším loučení.

Věř znám Ty chvíle, kdy slzy tečou

a znám, znám i moře, kam se vlévají.

A vím že přijdou a vím jak se vlečou

Jen Tvé mládí a oči Ty mě lekají./

Ve kterých nalézám velkou spoustu veršů, jimž vnitřně rozumím, se kterými se můžu ztotožnit.

/V hospodě zády stáli jsme v řadě

s očima k nebi a s rukou někde u pasu

dva mírně spití, jsme skrápěli kvítí

...

Ŕíkals mám splín

a spustil Kryla

nějakou báseň

.../

Úžasný a přesvědčivý je i v upřímných písních o své rodině, ze kterých tryská láska, pokora, ale i strach o budoucnost dětí.

Po dvou hodinách česko-anglických příběhů pak přišli na řadu hosté a s nimi přídavky od Gipsy Kings a jiných. Osobně už jsem byl z téměř dvou a půl hodinového soustředěného poslechu trochu unavený, takže závěr nad rámec regulérního hraní mě trochu zklamal. Přesto večer vyšuměl do příjemného posezení s přáteli.

Koncert se nepochybně zařadil mezi silné hudební zážitky nejen obsahem, ale i formou (výborný hlas a doprovod). Můžeme jen doufat, že časem Bohdan konečně něco nahraje...

Bratři Orffové - Synagoga Krnov (19.9.2008)

Už je to snad přes dva roky od chvíle, kdy jsem si přečetl vysoce kladně hodnocenou recenzi na debut jakési krnovské folkotronikové partičky. Dobrá deska kapely ze sousedství? Folktronika? Post-Folk? Pche...nevěřícné kroutění hlavou ovšem vystřídal nefalšovaný úžas a zatímco se mi poetika Ivánka Gajdoše zarývala čím dál tím hlouběji pod kůži, mně se stále dařilo vynechávat všechny jejich koncerty v okolí. Až tedy teď, pro hudbu Orffů v příhodně sychravý pátek 19. září, jsem předčasně uzavřel své čajovnické pracoviště a vydal se o pár metrů jižněji do krnovské synagogy.

To co se dělo od osmé hodiny, kdy kapela spustila svůj set v nádherně nasvíceném prostoru židovského svatosvánku, s perfektně vyladěným zvukem a vyprodaným "hledištěm", však předčilo všechna má očekávání. Kapela hrála skvěle, do obecenstva pouštěla často velmi odlišně(=příjemně) naaranžované kousky ze svého debutu Bringriwingri a v synagoze se brzo vytvořila příjemná atmosféra. Hudba Orffů je od základů velmi klidná, zadumaná a často i silně melancholická, proto i hudebníci často při svých partech posedávali na jevišti, či se jen jemně, podobně jako diváci, pohupovali do rytmu. Vrcholy koncertu však paradoxně nepřišli tam, kde jsem je s nadšením očekával. Ano, známé písně byly skvělé a mně se opět potvrdila síla např. klavírem prostoupené "Nevypínám", v níž mi páteří pulzovalo téměř sibiřšké mrazení, či vtipně uvedené "Krnovské". Ivánek totiž vytáhl i řadu písní připravovaných na novou desku (kterou od tohoto koncertu budu velmi netrpělivě očekávat) a při některých obecenestvo jen zíralo úžasem. Orffové předvedli jak směs nových písní, zabalených vkusně do velmi temné elektroniky (alá poslední Portishead), při nichž mi naskakovala husí kůže a hudební srdce plesalo, tak i písničkářtější kousky...Ivánkovu sólovku "Do Hlavy" při níž bylo v tišších částech slyšet napjaté oddechování publika, nebo velmi intimní "Srůst" (odkaz na video pod článkem). Po hodině a půl pak Orffové přidali závěrečný "Pátek" a nám nezbylo, než společně s ostatními návštěvníky prodiskutovat, jak ta nová deska bude skělá. Bratři Orffové se ve svém domovském městě předvedli s velkou grácií a následující měsíce nezbývá než čekat.

Fotky od Jirky Libánského
Novinka - Srůst

Dan Bárta & Illustratosphere - Rýmařov (6.9.2008)

Ačkoliv nejsem lesník, myslivec, ba ani dřevorubec, vystoupení Dana Bárty a jeho kapely v rámci turné k nové desce Animage, na rýmařovských dřevařských slavnostech (a zadarmo) jsem si nemohl nechat ujít. Dan i s kapelou nastoupil deset minutek po avizovaném začátku setu a již po chvíli rozplynul mé obavy z playlistu kapely (rozuměj, za peníze, kdesi na konci světa, před převážně nefanoušky). Nejenže vytáhl většinu mých oblíbených písní z Animage, ať už skvělého "Vlčaka", či "Ozvěny Kantát" a dostalo se i na mé oblíbené "Planetám", nebo "Za Poryvů" z druhé desky Entropicture. Illustrotatosphera se nenechala strhnout k nějaké živé zkoušce, či jamovaní s kamarády před rýmařovským publikem a předvedla skvělý výkon...ono, mluvit o hudební stránce pak nemá u kapely takovéhoto formátu snad ani smysl. Téměř hodinu a půl dlouhé vystoupení (včetně přídavkové "I Feel Good") mě jen přesvědčilo k návštěvě klubového koncertu, kde se krom skvělé porce hudby setkám i s příjemnějším neřídnoucím publikem a ubude ohlasů typu: "Co to tam zpívá..? On zapomněl text nebo co?" :D

P.S. Díky patří řidičům, softy_am za fotografie a PŘEDEVŠÍM neznámému dobrodinci za to, že vrátil mou ztracenou peněženku i s šestácti stovkami. Dobří lidé stále žijí.

27. týden - Zahrada 2008

Celý týden strávený na festivalu Zahrada poměrně znemožnil poslech jakékoliv jiné hudby. Krom osvědčených jmen, které především v bouřko-megafonovém(na tom videu je to druhé vysoké světlo náš kamarád :D) vystoupení Vlasty Redla a jeho budíčku ve stanu zvukaře (který jsem spící hlídal) o půl páté přinesli spoustu hudebních zážitků a salvy pocitů, se na Zahradě uskutečnila i soutěž povětšinou mladých kapel o Krtečky a samozřejmě vystoupení zatím málo známých jmen.

Jiří Smrž

Jméno utkvělé v paměti (až doma jsem si zjistil, že si ho pamatuji jako vítěze žánrového Anděla), jež vyplavalo nečekaně na povrch a s nemalým očekáváním mě donutilo navštívit krásný recitál na scéně Zámek. Nadupaný sál nadšeně několikrát aplaudoval syrovému vystoupení tohoto nezávislého písničkáře, mísícího ve své upřímné tvorbě boj se svým já, ale především boj s každodenními absurditami dnešní společnosti. Z úžasných básnických obrazů mi běhal téměř neustále mráz po zádech, stejně jako z procítěného a vydřeného projevu. Zcela neoddiskutovatelně největší zážitek na festivalu.

Můžu to říct jinak

Hořký kafe

Jazz-folkové duo v mnohém mně připomínající slavné -123min. Jen jejich hudba je o poznání komornější, tišší, zamyšlenější a samozřejmě zpívaná v našem rodném jazyce. Lubovou kytaru tu doprovází táhlé tóny bezpražcové basy a především krásné melodie a velmi silné texty. Občas do ní nenápadně vtrhne bluesové sólíčko, které jen podrthne energií písní, schovanou pod povrchem. Druhé místo za písničkáře v Krtkovi. Škoda jen, že jsem Hořký kafe zaslechl vždy jen na hlavní scéně a propásl jsem recitál, kde by jejich písně podané v intimnějším prostředí vyzněli snad ještě lépe.

Jananas

Nebudu si nalhávat, že první co mě zaujalo na pražsko-krnovksém triu Jananas nebyla Jana Infeldová, známá údajně z Rodinných Pout :)HaHeh. Jenže ono to tak doopravdy je. Hlavní autorku textů, obdařenou výborným hlasem a výrazem, skvěle doplňuje občas funky, občas jazz, občas folková kytara a skvělá basová linka. Na první pohled zpívají Jananas tak trochu o ničem (v tvorbě převládají vtipné texty), ale opak je pravdou. Příběhy mají vždy chytrou pointu a pro úplný obraz doporučuji pustit si Zapatama z jejich myspace, nebo počíst pár informací na bandzone profilu...velmi silný objev. (5 místo v Krtkovi)

Jakési video

Létající rabín

Létající Rabín, to jsou vítězové Krtečka 2006 a vyjmečně souhlasím že oprávněným. Rabíni hrají pro mě do minulého týdne neznámý styl klezmer, který je směsicí především židovských písní, v nichž je ovšem ukryta neskutečná energie. Získali si nás již po prvním recitálu na scéně Zámečku, kde jako jediní s Jananasem přidávali dvě písně. Kapelu táhne v první řadě výborný klarinetista Vojtěch Pospíšil aka Ira Lewinski a charizmatický houslista Vojtěch Peštuka aka Gimpl Fleischmann, který nás ovšem spíše než hudebním uměním uzemnil svými prupovídkami mezi písněmi (na housle vlastně nic nepředvedl). Kapela je skvěle secvičená, troufám si tvrdit že na profesiální úrovní, do hudby se umí úžasně položit, hýbat a ví jak převzaté písně správně vzít a interpretovat. Kdo nevíte co s časem 1.10., Rabíni Vás určitě potěší v Olomouckém U-Klubu.

I.C.Q.

Dobrá, název trochu hloupý, ale budiž. V případě této kapelky se konečně dostalo na právoplatného zástupce české folkové písničky. I.C.Q. jsem zaslechli dvakrát v unplugged verzi. Jednou při snídani na Open Scéně a po druhé na nádvoří zámku, kde koncertovali jen tak pro radost mimo jakýkoliv program. Zaujali nás svým lidským a upřímným projevem, měl jsem z nich přirozený a téměř naturální pocit. Ať už mi je spousta českých folkových veličin a začínajících umělců jakkoliv protivná, právě tato kapela nespadla do žádných trapných klišé, ani slepě nekopíruje své slavnější kolegy. Přesto je to příjemný český folk.

Vrať se nám Slunce

A co dále..?

Tabásková partyja - příjemný popík, s pěknými klávesami, hodně řižnutý jazzem, nebo i bossanovou

Zhasni - druhá čistě folková kapela

Šantré

Raný Sběr 19.4.2008

Byla by škoda alespoň krátce neinformovat o tak skvělé akci, jakou Raný Sběr - neformální setkání mladých písníčkářů v krnovské kavárně-čajovně Ninive, dozajista bylo. Troufám si tvrdit, že všichni muzikanti předvedli skvělé půlhodinové vystoupení a ukázali, že i u nás už nemusí být písničkář považován pouze za folkaře..ať už jde o prolínání jazzu, irska, lo-fi, nebo grunge...tím spíš, když si to ti šikovní hoši všechno píšou sami :)









Autumn Collection - live jůtub