
Jednou z takových prvních vlašťovek domácí scény se pro mne osobně před 2-3 roky stal Václav Havelka aka Selfbrush,

Přiznám se nepatřím k těm, kteří by si placku, dodávanou v originálním ručně dělaném obalu, rovnou zakoupil, ale využil jsem možnosti stažení z oficiálních stránek hudebníka a v klidu domova a také velkou zvědavostí, jsem si album rozpakoval na pevný disk svého počítače a rovnou i na ten mp3 přehrávač. Hned úvodní (to be) dissapointed s klávesovými bicími, primitivním kytarovým riffem a cyklickou linkou zpěvu dissapointed.. v pozadí, která se přelévá z levého kanálu sluchátek do pravého, dává tušit, že tohle by mohla být jakási oslava tzv. homemadingu. Máš chuť hrát, zpívat, natočit, pustit to do světa? Dnes už stačí vlastnit i starší mašinku s nainstalovaným softwarem na nahrávání a pokud se schováváte za nálepku lo-fi, vaše základní deska ani nemusí být osazená nijak výkonou zvukovou kartou, ta integrovaná Vašim potřebám zcela vystačí. Ale zpět k hudbě. Již z úvodní skladby jasně vyplívá, že Lopsided nevlastní nikterak vyškolený hlas, na klávesy, harmoniku, nebo flétny, které na 9 písňovém albu také zazní, také určitě nevlastní diplom z umělecké školy a jeho kytarové riffy dokáže přehrát i trochu pokročilejší kytarista. Říkáte si, proč si něčím takovým zazdívat hlavu, proč si něco takového vůbec pouštět? Tenhle mladíček prostě má své osobní kouzlo a je těžké říct, včem se jeho naturální přirozenost liší od pózérství, či prosté absence sebemenšího uměleckého nadání hraničícího snad až s diletanstvím, nad kterým by jste u jiných prostě jen s úsměvem zakroutili nevěřícně hlavou. I další písně se řídí jednoduchým motivem kytary a zpěvové linky, nutno přiznat, že barva hlasu zpěváka na mě má uklidňující účinky a je pro sluch velmi příjemná. Navzdory tomu je ale každá píseň svým vlastním specifickým ostrovem souostroví Lopsided, ovšem s dobře vyřešenou infrastrukturou. Osobně mám nejraději interlude-canned beans, rozlévající se po dvou minutách nenásilného intermezza zpětných vazeb do regulérní písňové formy, provedené absolutně odzbrojující naléhavostí. Velmi mě baví také např. for Katie s flétnovou mezihrou, působící na mě odevzdaným, chcete-li flegmatickým dojmem.
V kontextu velikosti a komplikované promyšlenosti některých podobných písničkářů může tento debut možná na některé promlouvat až komickým dojmem. Pokud ale máte chuť doopravdy otevřít oči a hodnotící metr trochu jiným způsobem, či se nechat pokusit omámit dřevním minimalismem, zabaleným v mladickém hávu jakési naivity a zapálení pro věc ve stylu lo-fi, rozhodně neváhejte a dejte jménu Lopsided šanci. Můžu Vám zaručit, že si ji určitě zaslouží
Cením si na: 75%
Official web

Žádné komentáře:
Okomentovat