Snowden - Anti-Anti

8. týden 08



Představte si, že sedíte ve svém červeném oprýskaném kabrioletu, na očích retro sluneční brýle, vedle sedí pěkná holka a vy si to razíte do městského centra Atlanty. Dívka se vám snaží něco říct, ale vy ji neslyšíte. Prostě pohoda. Proč nehodit všechny problémy za hlavu? Tato vize se mi pokaždé vybaví při poslouchání písně Anti-Anti od shoegaze/post-punkové kapely z hlavního města Georgie. Snowden mají svůj osobitý zvuk. Nemůžete je k nikomu přirovnat, ale přesto byste dokázali vyjmenovat spoustu kapel od kterých určitě čerpali inspirace. Když jsem narazil na jejich debutovou desku, která vyšla v srpnu roku 2006, byl jsem ohromen. Svižně lehký poslech posazený do post-punkové dravosti, s tanečními bicími, zvonící retro kytarou a občas zazní i dvě baskytary. A právě basa tvoří v kapele nezaměnitelný hutný zvuk. Zpěv zní vcelku ležérně, nenuceně a způsobuje právě onen lehký poslech. Opravdu každá píseň na desce Anti-Anti má co říct. Ani jedna vyloženě špatná. Nebál bych se ji vyzvednout ke jménům jako třeba Interpol nebo Arcade Fire. Uvidíme jak si Snowden povedou na další desce, očekávání jsou velká.


Snowden - Anti-Anti (oficiální video)

autor: softy_am

Tak trochu pohádka

Nalinkovat na videa z předávání cen, kde mimo jiné Glen a Markét také vystupovali (a nechali Marétu po malém omylu doříct její děkovnou řeč) určitě zvládnete sami. To jediné co jsem chtěl říct je, že takovýto velký úspěch Glena, který je bezpochyby mojí největší srdcovou záležitostí, je jednoduše úžasný a mám z toho radost jako malý capart. Tím spíš, když si Falling Slowly už nějaký ten rok vyhráváte s kamarády na kytaru a The Frames, potažmo Glena znáte tak akorát Vy a pár přátel :D.

Takže....GRATULUJEME

Diane Cluck - Hlasové aranže

7. týden 08

Jednou z výrazných postav americké anti-folkové scény (mimo jiné např. Ani DiFranco, Beck) je i tmavovlasá písničkářka z New Yorku Diana Cluck. Od svého debutu v roce 2000 vydala do světa již 6 svých desek a pozornost si dozajista zaslouží každá jednotlivá z nich. Pokud bych ale měl doporučit jednu nejvíce reprezentativní, dozajista bych hmátl po té z roku 2003 - Oh Vanille/Ova Nil. I přesto, že na albu zazní všehovšudy jen Dianin průzračný hlas a prsty hraná kytara, dostane se Vám plnohodnotného hudebního zážitku, jako od 12-ti členného ansáblu. Poslech ze všeho nejvíce umocňuje způsob, jakým dokáže zpěvačka vygradovat píseň tím správným směrem jen s pomocí svého hlasu. Není potřeba žádných smyčců, efektů, dechů...a přesto si Vás Diana Cluck naservíruje na ty nejmenší kousky a navrch polije perfektní zálivkou...stačí jen ochutnat.

The Turnaround Road - Live

Bon Iver - nahuštěné emoce

6. týden 08

Debutové album lo-fi písničkáře Bona Ivera - For Emma, Forever Ago je pro mě na této scéně po dlouhé době opravdu velkým pohlazením po duši. Jamesi Vermontovi se povedlo vměsnat do devíti písní takovou dávku emocí, představovanou především jistým pěveckým výkonem, nevtíravými melodiemi a vkusně zvoleným napůl dřevním způsobem hraní a aranžemi (chvílemi snad trochu přimonínající Yellow House kapely Grizzly Bear), že posluchači nedává ani chvilku na vydechnutí/sebrání sil pro další song. Musím si album pouštět stále dokola a dokola...nudit nezačalo, ba naopak k němu získávám čím dál silnější vztah...že by jedno z alb tohoto roku? To ukáže čas, ale ambice určitě má.


Skinny Love - živě

Lali Puna - Pátrání po pointě

5. týden 08

Několik českých recenzentů vystihlo kvality této německé kapely velice přesně. Lali Puna nám svými vybroušenými písněmi nabízí jednu z alternativ moderního popu tohoto desetiletí, bohužel, pro běžného posluchače jde však o kvality náročně uchopitelné. Takovýto hudební konzument, zvyklý na svou šablonu sloka-refrén-sloka, či jiný výrazný motiv jehož by se mohl pro orientaci zachytit, se bude v této hudbě pravděpodobně topit. Najít správný směr a pevnou půdu pod nohama dá ale v tomto případě doopravdy cenu. Až pak totiž dostanete možnost, hledat v této křehké hudbě chytře zašifrované pointy, jež vás dozajista posadí na zadek.

Micronomic