Nové desky!!!

Času je málo, proto jen v rychlosti.

Nové desky

Andrew Bird - Noble Beast
S Andrew Birdem se hudebně znám pár let. Jeho předchozí deska Armchair Apocrypha byla výborným počinem a spoustu písní z ní si na ulicích prozpěvuji dodnes. Tentokrát přišel Andrew s dvoualbem a prozatím jsem zvládl pouze tu základní, první placku. Andrew je pomalejší, možná trochu melancholičtější, každopádně opět kvalitní.

Plascities - Andres Bird


Emmy The Great - First Love
Krásný hlas a chytlavé melodie. První deska Vás sice neposadí na zadek, do budoucna však každopádně slibuje jednu z velkých písničkářských nadějí.

First Love


Bell X1 - Blue Lights on The Runway
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel, irští pop/indie Bell X1, otáleli s následovníkem skvělé Flock [2005] celé čtyři roky. Bohužel, očekávání nepřekonali a ani se k němu pomyslně nepřiblížili. Rockové pecky jsou mdlé, ty pomalejší, melancholicky laděné (uměli je doopravdy skvěle) působí patetickým dojmem. Určitě nejde o desku nudnou, napočtvrté jim to však tentokrát nijak náramně nevyšlo.

Bell X1 - The Great Defector (Live In Dublin)

U2 - No Line On The Horizon
Po několika posleších jsem nebyl schopný vzpomenout si na jeden jediný moment nové desky této světové kapely. Možná mu někdy v budoucnu ještě dám šanci, zatím ho fakt, že jsem u něj neusnul, nikterak nezachrání.


objevy
Logh - North [2007]
O tom, že seveřané umí až moc dobře dělat kvalitní světovou hudbu, vím už poměrně dlouho. Dalším živoucím důkazem jsou švědští Logh. Skvěle postavené sloky střídají náladově skvěle vypointované refrény, podzimní melodie pak doplňují perfektní instrumentální výkony. Pro tento rok zatím nejsilnější objev.

Logh - Saturday Nightmares


The Tallest Man on Earth
Příjemný, trošku neobvyklý, písničkář.

It will Follow the Rain


Spoon
Legenda indie, povinný poslech pro každého fandu tohoto žánru. A skvělými deskami se diskografie téhle partičky jen hemží. Osobně doporučuji Girls Can Tell z roku 2001.

Take a walk

Bowerbirds - Hymns For A Dark Horse
A.C. Newman - Get Guilty

Bohdan Mikulka - Blues in My Soul - 7.3. 09 - Irish Pub Grand

Málokdy můžete o některém ze svých přátel, jehož znáte jako muzikanta, říci, že hudba,  kterou dělá, splňuje parametry doopravdy skvělé muziky bez výjimek. V mém rodném Bruntále je takových muzikantů hned několik. Tím pro mě nejsrdcovějším, nejopravdovějším, nejlidštějším...a zároveň hudebně nejvyspělejším je místní hasič, poutník a fotograf Bohdan Mikulka, kombinující ve své hudbě nespočet prvků. Žánrově se pohybuje především ve vodách kanadského folku/písničkářství a amerického blues, to vše s kvalitními texty "o lidech jež znám, o místech jež mám rád," jak Bohdan sám na koncertě prohlásil.

První dvě hodiny patřily pouze jemu. Údajně naservíroval 23 písní a ačkoliv může pozorný posluchač v jeho hudbě vyčíst určité stejné postupy, především vokálové s nimiž staví své silné refrény, jeho hudba nenudí a často z ní vystrčí růžky opravdový skvost. Pro mě osobně jde např. o skvělé písně Spálil jsem mosty, Kolik je slz ve tvém smíchu, Tanec duchů.

/Kolik je slz, ve Tvém smíchu

Kolik je slov, ve Tvém mlčení.

A když mluvíš to než v Tichu

ve Tvém vítej, slyším loučení.

Věř znám Ty chvíle, kdy slzy tečou

a znám, znám i moře, kam se vlévají.

A vím že přijdou a vím jak se vlečou

Jen Tvé mládí a oči Ty mě lekají./

Ve kterých nalézám velkou spoustu veršů, jimž vnitřně rozumím, se kterými se můžu ztotožnit.

/V hospodě zády stáli jsme v řadě

s očima k nebi a s rukou někde u pasu

dva mírně spití, jsme skrápěli kvítí

...

Ŕíkals mám splín

a spustil Kryla

nějakou báseň

.../

Úžasný a přesvědčivý je i v upřímných písních o své rodině, ze kterých tryská láska, pokora, ale i strach o budoucnost dětí.

Po dvou hodinách česko-anglických příběhů pak přišli na řadu hosté a s nimi přídavky od Gipsy Kings a jiných. Osobně už jsem byl z téměř dvou a půl hodinového soustředěného poslechu trochu unavený, takže závěr nad rámec regulérního hraní mě trochu zklamal. Přesto večer vyšuměl do příjemného posezení s přáteli.

Koncert se nepochybně zařadil mezi silné hudební zážitky nejen obsahem, ale i formou (výborný hlas a doprovod). Můžeme jen doufat, že časem Bohdan konečně něco nahraje...