Please The Trees

12. týden

Potkat ty správné lidi je velkým štěstím nejen v životě, ale i na hudební scéně. Když se Václav Havelka (SelfBrush), skvělý písničkář s nezaměnitelným hlasem a písněmi, potkal s instrumentálními Some Other Place, možná ještě netušil že z jejich souznění vznikne plnohodnotná kapela a jedna z nejočekávanějších českých desek roku 2008 - Lion Prayer. Porozumění a vzájemná propojenost byla velká, a tak táborská indie-ambient banda dostala do vínku zpěváka se skvělým hlasem a textařškými nápady, Havelka zase naopak našel způsob, jak dát svým posmutnělým písním plnohodnotné post-rockové pozadí. Ačkoliv na Lion Prayer můžeme najít i pár slabších utopených chvilek, úžasné písně jako Red Sky, či It's Not Me, s Havelkovým nakřáplým hlasem (pryč jsou časy frázování ve stylu Eddieho Veddera) a podmanivou temnou atmosférou vyzdvihávají tuto desku vysoko nad český průměr tím spíš, že Please The Trees se nesnížili k nemastnému kopírování zahraničních kapel, ale jdou svou vlastní, originální a velmi zájimavou cestou.

Velmi povedená recenze
I'm Afraid Of You

P.S. Velké Díky softymu za sosnutí :)

Wilco

11. týden

Napsat pár řádek o tak důležité (a u nás přitom tak bolestně neznáme) kapele, jakou Wilco dozajista jsou, je značně náročnou záležitostí. Existuje milión a jedna věc, kterou bych rád pověděl, povědět měl, ale jednoduše na to není místo a ani síla. Proto přenechám popis minulosti kapely a rozbor jejich desek na již vyšlých recenzích např. na musicserveru, či muzikusu . Ve svém doporučení pro tento týden tak budu apelovat především na Vaši důvěru v můj vkus, který Vám doporučuje desku Yankee Hotel Foxtrot (2002), na kterém se bandě okolo Jeffa Tweddyho podařilo nejlépe prezentovat svůj originální zvuk, vycházející nejvíce z alt-countryových kořenů. Kapele Wilco se však po 8 letech svého fungování povedlo dospět a tuto škatulku sebejistě přerostla. I proto bych se nestyděl nazvat je skvělými zástupci indie, folku, písničkářství.. to celé s nemalou porcí popu. Wilco jsou zkrátka úžasným projektem a já se aktuálně tetelím nedočkavostí nad tím, co mi přinese další pátrání v jejich bohaté diskografii...

War on War - live
Jesus, Etc

Tara Fuki a troška červeného vína

10. týden


O violoncellovém polsko-českém duu Tara Fuki se mluvilo jako o zajímavém projektu již od jejich debutu Piosenky do Sna (2000), ověnčeného Anděly v kategorii world-music a objev roku. Tara Fuki dozajista neusnuly na vavřínech a v dnešní době nejen že úspěšně koncertují po celé Evropě, ale mají za sebou tři skvělé, v mnoha ohledech odlišné a zároveň se spojující desky. Ta poslední Auris (2007) (tentokrát obohacená o decentně hrající jazzový kvintet Vertigo) je i napotřetí důkazem brilantního hudebního umu. Nahořklé pocitové písně s krásnými polskými vokály a celly zařezávajícími se Vám až do morku kostí si vychutnáte kdykoliv, protože tato hudba je pokaždé zážitkem...pokud si ale mohu dovolit doporučení, já osobně preferuji zaboření se do obrovského ušáku s láhví červeného vína a přibublávaní z vodní dýmky.

P.S. Dva dny po napsaní postu získali Tara Fuki za desku Auris žánrové ceny Anděla...zcela zaslouženě.
Lej, Lej, Lej

Sir Arthur Charles Clarke

16.12.1917 - 19.3.2008

Nick Cave

9. týden

Tohle jméno hovoří samo za sebe. Nick Cave je ikona a umělecký všeuměl...píše básně, skvělé knížky, scénáře, příležitostně se mihne jako herec v nějaké malé roli a především už pěknou řádku let obohacuje se svými rozličnými uskupeními hudební svět...v minulém roce to bylo se "sólovým" projektem Grinderman, letos potěšil své fanoušky novou deskou s The Bad Seeds, v pořadí čtrnáctou. Ta dostala název Dig, Lazarus, Dig!!! a Cave na ni na svém webu lákal již od 25.12. fanoušky několika černobílími videi, na kterých je společně s kapelou zachycen na spiritualistické seanci. A jaká tedy tato deska je? Předběžnou nápovědu Vám určitě dá možnost poslechnout si celé album na myspace profilu kapely...Cave se vrací ke kořenům své potemnělé hudby a i v 50 je z něho opět cítit neskutečně živelná energie spojená s tradičně brilantními texty. Letošní Cave určitě nezklame. O živém provedení se navíc budeme moci sami naživo přesvědčit tento květen v Praze.

Official video

Snowden - Anti-Anti

8. týden 08



Představte si, že sedíte ve svém červeném oprýskaném kabrioletu, na očích retro sluneční brýle, vedle sedí pěkná holka a vy si to razíte do městského centra Atlanty. Dívka se vám snaží něco říct, ale vy ji neslyšíte. Prostě pohoda. Proč nehodit všechny problémy za hlavu? Tato vize se mi pokaždé vybaví při poslouchání písně Anti-Anti od shoegaze/post-punkové kapely z hlavního města Georgie. Snowden mají svůj osobitý zvuk. Nemůžete je k nikomu přirovnat, ale přesto byste dokázali vyjmenovat spoustu kapel od kterých určitě čerpali inspirace. Když jsem narazil na jejich debutovou desku, která vyšla v srpnu roku 2006, byl jsem ohromen. Svižně lehký poslech posazený do post-punkové dravosti, s tanečními bicími, zvonící retro kytarou a občas zazní i dvě baskytary. A právě basa tvoří v kapele nezaměnitelný hutný zvuk. Zpěv zní vcelku ležérně, nenuceně a způsobuje právě onen lehký poslech. Opravdu každá píseň na desce Anti-Anti má co říct. Ani jedna vyloženě špatná. Nebál bych se ji vyzvednout ke jménům jako třeba Interpol nebo Arcade Fire. Uvidíme jak si Snowden povedou na další desce, očekávání jsou velká.


Snowden - Anti-Anti (oficiální video)

autor: softy_am

Tak trochu pohádka

Nalinkovat na videa z předávání cen, kde mimo jiné Glen a Markét také vystupovali (a nechali Marétu po malém omylu doříct její děkovnou řeč) určitě zvládnete sami. To jediné co jsem chtěl říct je, že takovýto velký úspěch Glena, který je bezpochyby mojí největší srdcovou záležitostí, je jednoduše úžasný a mám z toho radost jako malý capart. Tím spíš, když si Falling Slowly už nějaký ten rok vyhráváte s kamarády na kytaru a The Frames, potažmo Glena znáte tak akorát Vy a pár přátel :D.

Takže....GRATULUJEME