Psapp

17. týden

Po zdrcujícím týdenním vítězství anglického elektro-dua Psapp v mém týdenním žebříčku na last.fm, nemohlo moje doporučení padnout jinam, než na jejich desku The Only Thing I Ever Wanted [2006]. Možná je to tím prosluněným počasím za oknem, ale jejich muzika mi přijde neuvěřitelně vtipná, nejednotvárná, melodická a především inteligentní, což je důvod mého nepochopení, proč o Psapp u nás ještě nikdo nepíše oslavné recenze. Tito angličani jsou totiž hraví, nebojí se do své uvolněné hudby zapojit dětské chřestítko propletené s melodií maminčiny šperkovnice ("Upstaris"), či skvělý klávesový motiv alá The Doors z východu ("King Of You"), stejně jako jakýkoliv jiný nápad povalující se někdě po ruce. Každá píseň Vám nabízí desítky nejrůznějších zvuků a ruchů, zastřešených perfektními vokály a rozmanitou a zábavnou rytmikou. Fanoušky seriálu Chirurgové zase potěší asi nejsilnější píseň desky..závěrečná "Cosy in the Rocket". Moje hodnocení? Vysoko okolo 90%.

Hi - official video

Canon Blue

16. týden

Spousta lidi považuje pop za sprosté slovo a pokud se člověk spokojí s tím, co nám nabízejí česká rádia, musíme jim dát za pravdu. Jelikož jsem po roce postupného "dospívání" došel do fáze pomalého pronikání do nových hudebních (i když odvětví singer/songwriter ne zas tak vzdálených) končin, čeká Vás v mých doporučení poměrně jednostranné téma...nezávislý inteligentní pop, prezentovaný především míšením živých nástroju s elektronikou...říkejme si tomu jak chcete..třeba indietronica...a oproti tomu našemu je doopravdy o co stát.

Daniel James alias Canon Blue je jedním z takových malých géniů. Inspirovaný katastrofickými záplavami v americkém New Orleans, rozhodl se tento solitér natočit desku silně emociálních písní, složených na babiččin klavír v rodné Virginii. Sedl si ke svému laptopu a začal na jednotlivé skladby lepit jednu hudební stopu za druhou - sám, bez pomoci jakéhokoliv dalšího hudebníka. V písni "Battle Hymn" nás může napadnout připodobnění k Stereofam, ve vokálním projevu v "Sea Monsters" třeba Eraser Thoma Yorka, nebo Stateless...vtip je v tom že Colonies je náramně barvitá deska se spoustou skvělých nápadů, které prostě nic nechybí...hutná basa, psychadelické bicí, perfektní vokál, správná porce elektroniky a klavíru na správných místech a silné písně. Skvělá volba.

Raný Sběr 19.4.2008

Byla by škoda alespoň krátce neinformovat o tak skvělé akci, jakou Raný Sběr - neformální setkání mladých písníčkářů v krnovské kavárně-čajovně Ninive, dozajista bylo. Troufám si tvrdit, že všichni muzikanti předvedli skvělé půlhodinové vystoupení a ukázali, že i u nás už nemusí být písničkář považován pouze za folkaře..ať už jde o prolínání jazzu, irska, lo-fi, nebo grunge...tím spíš, když si to ti šikovní hoši všechno píšou sami :)









Autumn Collection - live jůtub

Portishead - Third

15. týden

Málo které kapele se podaří svou hudbou přesáhnout hranice své škatulky a anglickým Portishead se něco takové do jisté míry povedlo. Tím spíš, když jsou jednou z formací, jež ukovala základní obrysy trip-hopu. Po 11 letech ticha od živáku s filhmarmonickým orchestrem New Yorku [1997] se tato bandička dala opět dohromady a do světa vypustila desku Third. Z prvních poslechů je jasné, že kapela neztratila nic ze svého mrazivého náboje a NESKUTEČNĚ silné emoční atmosféry (kterou považuji za jednu z nejvíce odzbrojujících na světě), z níž Vás jednoduše MUSÍ mrazit po těle a po duši. Přesto zní deska čerstvě a neotřele, a není to způsobeno jen lo-fi nylonovou kytarou, či písničkářskou písní s mandolínou, protože taková "We Carry On" je důkazem, že Portishead neztratili nic ze svých elektronických nápadů ...ale to už by bylo na samostatnou recenzi, což nechám na znalejších. Ze svého postavení můžu říct jediné...kouzelná atmosféra, zpěv, aranže == skvělá deska a úžasný poslech.

Glory Box - live s orchestrem
Roads - live s orchestrem
Numb - official video

R.E.M. - Accelerate

Tohle byla moc těžká recenze. Nechal jsem se do ní nenápadně uvrtat, ovšem z důvodu bombardování hudbou, která ve mně vzbuzovala několikrát vyšší zájem než 14. řadovka R.E.M., jsem nebyl schopen udělat si na ni jasný názor. Abych ale Stipeovi nekřivdil, pomalu ale jistě si mě nakonec touto deskou získal zpět na svou stranu, alespoň z části.

Má mírně zredigovaná recenze na R.E.M. - Accelerate na serveru galaxie

Neonácek - Chcete ho?

Velmi zájimavě odstrartovala kampaň na stránkách www.chceteho.cz, snažící se upozornit na rostoucí vliv pravicového extremismu v naší republice. Podívat se můžeme na dvě videa, nabízející nám k osvojení dva opuštěné miláčky z útulku Kubíčka a Daníčka, na klip k písni Jana Budaře Brožurka, o krásách pravicového karaoke a nakonec 24.4. na happening Nedovedu pochopit. Právě poslední název mi přirostl k srdci nejvíce. Jsem neskonale rád, že já sám jsem ideologii těchto intelektuálu nikdy neporozuměl. Stejně jak oni asi neporozuměli tomu, co je to svoboda a především, kdo je to člověk.

Link na videa

Alternativní brněnské Květy zastavují střelu v jantaru

14. týden

A až do tvého města,
které jmenuje se samota
přijede cirkus
a to jsem jenom já.
Postavím stan
Ty všechna místa obsadíš
a víš že zítra budu pryč...

Již po třetí do našich přehrávačů přijíždějí brněnské Květy se svým alternativním pohledem na český folk, tentokrát prostřednictvím desky Střela zastavená v jantaru. Odvažuji se tvrdit, že jde o nejlepší počin v historii kapely, ačkoliv předčit mého milovaného Pasáčka Ovcí z prvního oficálního alba Jablko Jejího Peří [2004] se jí asi těžko podaří. Muzikanti okolo Martina E. Kyšperského opět navázali na základní stavební kameny, jež charakterizují výjmečnost provázející tento projekt...inteligentní, mnohovýznamové, takřka surrealistické texty, přesto s přítomnostní zapamatovatelného sloganu (Jsem cizí člověk ve vlastním srdci/Přilétla ke mě láska, zhůry ani nevím jak, a proč.../Bílý tygr, já ti oči pohladím), typicky zabarvený vokál, či nezměrná škála doprovodných nástrojů a krásný booklet. Oproti předchozím deskám se možná Květy více propůjčují lyrické melancholii a zadumanějším naléhavým písním, nedávají však svou kůži ani v nejmenším lacino a právě písně jako Cirkus, či Zvíře, nebo sebe a zvíře považuji za hudební, textové, ale i pocitové vrcholy alba. Samozřejmě že posluchač nepřijde o říznější písně, z nichž hned ta první Pověsím prádlo kapku vystrašila osazenstvo čajovny, do níž jsem pustil tuto výbornou desku, kterou Kyšperský a spol. nasadili laťku letošní české tvorby opravdu velmi vysoko. Pokud by si troufl bodovat, tak někde nad hranici 80%.

Cirkus
Skvělá recenze Petra Vlasáka

P.S. Moc Moc Díky El za sosnutí :-).